Dojmy a závěr

Wow…tak jsme zpátky a byla to jízda! Netradičně si dovolím začít závěrem – přeci se musí jít proti proudu a je to taková správná inverzní retrospektiva (že vzpomínate ale jdete lineárně do minulosti…)

Tým CTU Space Research se vrátil z prosluněného Portugalska (místy až příliš prosluněného), kde se účastnil soutěže European Rocketry Challenge 2025. Sám za sebe nemám slov…jsem rád, že jsem tam nakonec jel, i když se mi strašně nechtělo (cestování prostě nějak není pro mě, moc neznámých). Ale vše dopadlo skvěle, po stránce cestovní. Soutěžní stránka už byla trochu méně optimistická… shořela nám raketa. Ale ne celá, jen tak 1/4 a navíc se to dá jednoduše opravit.

Přípravy

Teď ale už popořádku. Samotné přípravy začaly už v únoru roku 2024 – to se podávala přihláška na soutěž a dost dlouho jsme čekali, než jsme se dozvěděli, zda nás vzali. Byly to celkem nervy, tenkrát, když mi přišel onen e-mail, že jsem vybráni na EuRoC 2025, byl jsem z toho šťastný, asi tak na 5 minut. Pak jsem opět rozjel v hlavě scénáře, co vše se musí zařídit – ubytování, letenky, cestovní příkazy, finance. Možná málo úkoluju…těžko říct.

S pomocí všech skvělých kolegů jsem ale našel ubytování, letenky, ceštáky jsme taky vyřešili, i když na poslední chvíli. A tak nic nebránilo našemu odhodlanému týmu se vydat do Constancie.

Už jedeme (tam)

Po všech úvodních eskapádách, kdy jsem se budil v noci, že jsem na něco zapomněl, už vyrazila pozemní skupina nacestu směr Portugalsko. Raketu jsme letadlem ještě nevezli a dokud nám MD nebo Hrad nevystaví vládní speciál, tak to asi ani zokušet nechci. Zásadní pro pozemní tým bylo vyhnout se Švýcarsku. Proč, když je to taková krásná země? Země to je krásná, ale drahá, s raketou v kufru ještě dražší, takže švýcarská čokoláda bohužel nebyla.

Letecký tým si mohl 2 dny přispat a vyrazil až 16/10 z PRG do LIS. Já celou dobu obávající se, zda ubytování není podvod, auta v půjčovně aby byla v dobrém technickém stavu a aby mi přežil inzulín, jsem let přežil. Jakmile mi zavolal Matyáš, že jsou ubytovaní a spinkám s ním a s Vojtou v pokojíčku, byl jsem spokojen a oddychl si.

Všichni jsme ve zdraví dojeli do ubytka a už se nemohli dočkat na zahájení European Rocketry Challenge 2025!

Jsme tam a (skoro) soutěžíme

Nebudu tady zdržovat tím, jak jsme se dostávali na Paddock, jak jsme jezdili nakupovat. Přejdeme k hlavní věci – to bylo Flight Readinnes Review. Přišli na nás tři porotci or EuRoCu, namakaný borci, co pracují v ESA, a začali grillovat naše lidi, jestli je ta naše raketa připravená na let. Jelikož jsem raketu nenavrhoval, tak jsem jen stál bokem a z pohledů kolegů se snažil zjistit, jak jsme na tom. Když se začali mračit, mračil jsem se taky a byl nervózní jak pes. Takhle jsem se tam mračil celé 2.5 hodiny, co porotci obcházeli naši raketu, náš systém a řešili veškeré podrobnosti, aby nakonec řekli – ŽE TO MÁME! Náš tým prošel FRR a první zásadní meta na EuRoCu, tak byla pokořena.

Jedeme na rampu

Za dva dny od FRR jsme měli startovací okno na vojenské základně. Vstávalo se v 5 a vyráželi jsme ještě před svítáním směr vojenská základna. Po dojezdu na základnu jsem měl já hlavní úkol – všechny zásobovat vodou a jídlem. Naštěstí jsme nakoupili velké množství vody, takže nebyla nouze. Zároveň jsem informoval sponzory o aktuálním vývoji na vojenské základně. Řeknu vám, bylo to místy zajímavé – raketa nejprve ještě musela projít kontrolou tzv. Launch Readinness Review, šlo o závěrečnou kontrolu, že se jedná o stejnou raketu jako na FRR a případně, že došlo k odstranění závad z FRR. Kontrola byla úspešná a Andromeda se tak vydala na rampu.

Jsme na rampě

A už začaly první problémy. Já jsem informoval naše sponzory skrze WhatsApp o aktuálním vývoji na vojenské základně. Po prvním odložení startu jsem si říkal, že nebudu zbytečně lidi napínat. Ale napínal, protože po prvním odložení přišlo vyřešení problému. Aby se za chvíli objevil další. Já sám jsem stále věřil, že se vše podaří opravit. A taky ano! A tak jsem potřetí psal, že za okamžik budeme startovat, abych za 5 minut napsal, že nás opět potkaly technické problémy. Teď už jsem začínal být téměř depresivní, kolik peněz a času se vyčerpalo…

Naštěstí náš tým a lidi, co ho tvoří, se nevzdává, a tak se opět za cvhíli ve vysílačce ozvalo, že jdeme na to. Byla to poslední možnost toho dne startovat, startovací okno se o hodinu prodloužilo a my všichni se zatajeným dechem v duchu odpočítavali poslední vteřiny do startu.

Pak to přišlo! Zážeh! A … nic … byly to zvláštní pocity, když se motor zažehl, ale raketa se nezvedla z rampy a nezamířila do oblak.

Byli jsme z toho všichni dost zaražení…smutní.

Když jsme se vrátili z odpaliště na ubytování, tak v nás ale nepřevládal smutek, spíše zvědavost, co se vlastně pokazilo. Kluci hned začali raketu rozebírat a zjišťovat, co se vlastně stalo. Musel jsem je, skoro až násilím, tahat od rakety, aby si taky odpočinuli a šli oslavit alespoň to, že jsme na EuRoC vůbec přijeli, dostali se na rampu a motor se zažehl. Dostali jsme se tak mnohem dál, než před dvěma lety.

Jsme v ČR a co dál?

Po návratu do ČR nás čekalo zejména dohánění školy, vyúčtování cesty (to teda zejména čekalo mě) a zejména příprava nového vedení týmu na další sezónu. Do té se chystáme vkročit s odhodláním a určitě plánujeme start rakety v ČR.